Bohumil Hrabal

29. května 2008 v 14:35 | Administrator |  Osobnosti

Bohumil Hrabal
(28.3.1914 - 3.2.1997)

"Pábitel"

Bohumil Hrabal
Bohumil Hrabal, český spisovatel a básník, jedna z nejvýznamnějších postav české literatury druhé poloviny 20. století vůbec, přichází na svět 28. března roku 1914 v Brně-Židenicích jako nemanželský syn Marie Kiliánové - když se pak o dva roky později ta vdává za F. Hrabala, správce (a později i ředitele) pivovaru v Nymburce, je malý Bohumil Hrabalem adoptován. Dětství pak Hrabal tráví v Polné a v Nymburce.
Vzdělání Bohumil Hrabal získává nejprve na gymnáziu v Nymburce (maturuje v roce 1935), poté pokračuje ve studiích na právnické fakultě Karlovy univerzity v Praze - po uzavření českých vysokých škol za druhé světové války německou okupační správou pak Hrabal krátký čas pracuje jako úředník v Nymburku, v letech 1942-45 pak pracuje na dráze (působí mimo jiné jako výpravčí v Kostomlatech).
Po skončení druhé světové války Bohumil Hrabal svá vysokoškolská studia dokončuje, nicméně na dráhu právníka se nevydává - nejprve pracuje jako pojišťovací agent, v letech 1947-49 se pak živí jako obchodní cestující.
V roce 1949 Hrabal nastupuje jako brigádník do oceláren na Kladně, po těžkém úrazu musí nicméně v roce 1952 toto zaměstnání opustit - od roku 1954 pak Bohumil Hrabal pracuje ve Sběrných surovinách jako balič papíru a od roku 1959 jako kulisák a statista v Divadle S. K. Neumanna v Praze Libni (dnešní Divadlo pod Palmovkou).
Od roku 1963 pak Hrabal působí jako spisovatel z povolání.
Bohumil Hrabal-spisovatel začíná tvořit již jako vysokoškolský student, kdy vznikají jeho první básnické pokusy - jeho první, vážněji míněná, lyrická básnické sbírka "Ztracená ulička" pak je zničena (resp. její sazba), když je po komunistickém převratu v roce 1948 uzavřena nymburská tiskárna, kde si sbírku hodlal Hrabal nechat vytisknout vlastním nákladem. Verše, psané před válkou a ovlivněné poetismem a surrealismem, pak Hrabalovi vyjdou až v roce 1991 ve sbírkách "Básnění" a "Židovský svícen".
V padesátých letech Bohumil Hrabal tvoří víceméně bez šance na publikování svých textů - vznikají imaginativní poémy "Bambini di Praga" či "Krásná Poldi", v roce 1956 pak dvě jeho kratší prózy dokonce vyjdou tiskem jako příloha "Zprávy spolku českých bibliofilů" v nákladu 250 kusů. Ve stejném roce se Hrabal žení - jeho manželkou se stává Eliška, známá pak z Hrabalových próz jako Pipsi.
Vydání své první knihy se má Hrabal dočkat v roce 1959, kdy je do tisku připravena jeho sbírka povídek "Skřivánek na niti" - výroba knihy je komunistickým režimem nakonec zastavena, sazba je rozmetána.
První kniha Bohumila Hrabala tak vyjde až o čtyři roky později, v Hrabalových 49 letech, v roce 1963, kdy je vydán Hrabalův povídkový soubor "Perlička na dně" (povídky tohoto souboru jsou pak zfilmovány ve stejnojmenném cyklu, který je počátkem tzv. nové vlny českého filmu v šedesátých letech 20. století) - Hrabal zaznamenává obrovský úspěch, ještě podpořený vydáním další povídkové knihy "Pábitelé" v roce 1964.
Svérázné figurky a originální styl vyprávění, použité v prvních dvou knihách pak Hrabal ještě více rozvine ve své třetí vydané próze, nazvané "Taneční hodiny pro starší a pokročilé" (1964), kde v jedné jediné dlouhé větě strýc Pepin (Hrabalův skutečný strýc Josef Hrabal) vypráví o svých životních a milostných zkušenostech.
O rok později vychází próza "Ostře sledované vlaky", která se od próz předchozích výrazně liší - realistický příběh z konce okupace Čech nacistickým Německem, jehož hrdina nakonec umírá v odboji: filmová verze příběhu, natočená pozdějším dvorním hrabalovským filmařem J. Menzelem, získává pak v roce 1967 filmového Oscara.
V roce 1965 vydává Bohumil Hrabal prózu "Inzerát na dům, ve kterém již nechci bydlet", kde Hrabal podává syrový obraz společnosti padesátých let.
Po okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy v roce 1968 se Hrabal stává nežádoucím - v roce 1970 jsou těsně před vydáním staženy dvě jeho knihy, a to "Domácí úkoly" a "Poupata", za husákovské normalizace pak nesmí Hrabal několik let publikovat - v této době vycházejí jeho práce v samizdatu či v exilových nakladatelstvích. Hrabalova situace v českých nakladatelstvím se pak příliš nezlepší ani poté, co je otištěn jeho "sebekritický" rozhovor v normalizačním časopise "Tvorba".
Přes zákaz publikování vznikají v sedmdesátých letech mnohé z dnes nejslavnějších Hrabalových děl - v roce 1974 román "Obsluhoval jsem anglického krále" (Kolín nad Rýnem 1980, Praha 1989), zobrazující vzestup a pád pražského číšníka a hoteliéra na pozadí společenskopolitických změn první poloviny 20. století, o dva roky později pak Bohumil Hrabal píše soubor vzpomínkových próz, kde zachycuje život maloměsta svého mládí a život svých nejbližších - adoptivního otce (Francin), matky (Maryška) či strýce Josefa (Pepin): vzniká trilogie "Postřižiny" (1976), "Krasosmutnění" (1979) a "Harlekýnovi milióny" (1981). Další z Hrabalových vzpomínkových próz je pak "Městečko, kde se zastavil čas" (Innsbruck 1978, Praha 1991).
V sedmdesátých létech vzniká též kniha "Něžný barbar" (Kolín nad Rýnem 1981, Praha 1990), Hrabalova osobní vzpomínka na výtvarníka V. Boudníka.
Ve druhé polovině sedmdesátých let 20. století vzniká i patrně nejzásadnější Hrabalovo dílo, a to "Příliš hlučná samota" (Kolín nad Rýnem 1980, Praha 1990) - toto dílo je světovou kritikou řazeno mezi dvacet nejvýraznějších literárních počinů 20. století.
Ve druhé polovině osmdesátých let vznikají pak Hrabalovy prózy autobiografické - trilogie "Svatby v domě" (Toronto 1987, Praha 1991), "Vita nuova" (Toronto 1986, Praha 1991) a "Proluky" (Toronto 1987, Praha 1991) nahlížejí na Hrabalův život pohledem jeho manželky Elišky.
Listopadové události roku 1989 a obnovení demokracie v Československu pak Hrabala vynesou na výsluní - stává se nejčtenějším českým spisovatelem, jeho díla vycházejí ve stále nových a nových vydáních - sám Hrabal se věnuje povětšinou již pouze publicistice, většinu svého času pak tráví v chatové kolonii v Kersku (které tak výtečně zobrazí v povídkové knize "Slavnosti sněženek" {1978}).
Bohumil Hrabal umírá, za dosud ne zcela vyjasněných okolností, 3. února roku 1997, kdy vypadne z okna v pražské nemocnici na Bulovce, údajně při krmení holubů.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.