close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Český jazyk - psaní velkých písmen část 1.

10. února 2008 v 15:23 | Administrator |  Škola

Psaní velkých písmen


Velké počáteční písmeno slova může mít trojí různou funkci: vyjadřuje, že toto slovo, popř. skupina slov je vlastním jménem, nebo že označený jev hodnotí pisatel jako významný, hodný úcty, nebo konečně, že tímto slovem začíná větný celek. První dvě funkce nejsou na sobě zcela nezávislé, vlastní jména se obvykle dávají jen takovým jevům, které jsou pro společenství uživatelů důležité a jež jsou jím přijímány kladně.
Velké počáteční písmeno se píše:

A. Ve vlastních jménech a ve jménech užívaných jako vlastní

I. Podstata vlastních jmen

Vlastní jména jsou podstatná jména (zpravidla konkrétní) nebo slovní spojení, v nichž je podstatné jméno základem, která - na rozdíl od jmen obecných - odlišují určité a jednotlivé osoby, zvířata nebo věci od jiných podobných jednotlivin; tak např. vlastní jména Čapek, Eva odlišují určité osoby od jiných osob, jména Vltava, Odra odlišují jednu určitou řeku od jiných řek, jméno Třebíč, Rokycany určitá města od jiných měst apod. Vlastní jména takto umožňují jednoznačně identifikovat označený jev; této vlastnosti se proto využívá k oficiálnímu označování (např. v průkazech totožnosti osob, v úředních spisech, na mapách, v telefonních seznamech, jízdních řádech atd.). Funkce odlišit určité, jednotlivé jevy má za následek, že se většina vlastních jmen nemění podle čísla, tj. má tvary buď jen čísla jednotného, nebo množného (výjimku tvoří především jména lidských kolektivů). V případech, kdy jediné jméno k jednoznačné identifikaci nestačí, užije se spojení několika vlastních jmen: tak mají-li se zároveň odlišit členové téže rodiny nebo jiní nositelé téhož příjmení, užije se jednoho jako jména rodného (křestního) a jednoho jako příjmení (Karel Čapek -- Josef Čapek). U jiných typů vlastních jmen se připojují rozlišující přívlastky nebo jiná podobná bližší určení (Jičín -- Nový Jičín, Studená Vltava -- Teplá Vltava, Hrubý Jeseník -- Nízký Jeseník, Benešov u Prahy -- Benešov nad Ploučnicí). Základní podoba takových souslovných vlastních jmen je obvykle ustálená a v textu se nemění.

Pozn.: Jen zřídka může být podob užívaných jako do jisté míry oficiální několik: Francie -- Francouzská republika, Dánsko -- Dánské království -- Království dánské. V spisovných projevech se ovšem užívá neoficiálních podob běžně: tento objekt patřil Sokolu (místo: Československé obci sokolské); zeptám se přímo v Boleslavi ve Škodovce atp.

Ojediněle se také užívá zástupných jednoslovných podob souslovných vlastních jmen. Velkým písmenem se pak vyjádří, že se v daném případě míní určitý, čtenáři známý jev: křižovatka před Muzeem (před Národním muzeem v Praze); nebo že se odkazuje k úplnému názvu, který byl již v textu uveden: výraznou změnu přinesla až Pravidla z r. 1957 (Pravidla českého pravopisu).

Podle významu a z něho vyplývajícího způsobu psaní se dělí jména na dvě skupiny. Jsou to:

1. Vlastní jména, která obecný význam v češtině buď žádný nemají a označený jev jenom identifikují (Jiří, Litoměřice, Afrika), nebo s nimi nějaký význam spojen je, ale přesné identifikaci jevu výrazně nepomáhá (Nizozemí, Sokol, Fruta, Žitná ulice, příjmení Truhlář), popř. označenému předmětu vůbec neodpovídá (označení Praděd pro horu, Kotva pro obchodní dům, Brněnský drak pro vlak). V nich se velké písmeno píše vždy.

2. Pojmenování tvořená slovy, která mají obecný význam odpovídající označenému jevu; těch může být pak rovněž použito jako prostředku k označení jediného určitého jevu, jsou-li užita jako jména vlastní, a proto se píšou také s velkým písmenem. V některých případech se označený jev takto odliší od jiných jevů, které mohou být pojmenovány stejným způsobem (Chrám sv. Víta - jen ten, který je na Hradčanech v Praze; podobně Muzeum železnice, Listina základních práv a svobod, Pražské povstání); v jiných případech se určitost jen zdůrazní, protože vyplývá již z podstaty věci (Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, Městský úřad v Rokycanech). Jde zpravidla o sousloví, která plní úlohu vlastního jména jako celek.

Napíše-li se tedy: V Nymburku můžete navštívit Muzeum železnice, vyjádří se tím, že jde o instituci, která se takto jmenuje; naproti tomu užije-li se v téže větě psaní muzeum železnice, naznačí se tím, že jde o místo, kde jsou vystaveny předměty dokumentující vývoj železniční dopravy. Obecné pojetí převládá především při souřadném spojování v textu, proto sice často píšeme Ministerstvo financí ČR, Ministerstvo financí SR, ale ministerstva financí ČR a SR. V takových případech píšící zpravidla neužívají plného označení, odpovídajícího oficiální podobě, ale užijí podoby zkrácené nebo jinak pozměněné (ministerstvo školství, rokycanský městský úřad atd.).

Často ani obecný význam daného pojmenování označenému jevu přesně neodpovídá: Dětský fond OSN není jen soubor finančních prostředků, nýbrž též instituce; Anežský klášter je nyní obrazová galerie atd.

Vedle toho se vlastní jména dávají jen jevům, které jsou pro život společnosti tak důležité, aby je bylo třeba jako jednotliviny vyčlenit. Proto velké písmeno vyjadřuje též hodnocení jevu jako významného; to se zejména uplatňuje u názvů známých a památných staveb: Pražský hrad, Staroměstská radnice (v Praze), významných událostí a akcí: Helsinské dohody, Šestnácté zimní olympijské hry aj. U některých z těchto názvů hodnocení jevu jako významného převládá, a proto se obvykle píšou s písmenem velkým. (V Pravopisném slovníku se uvádějí jen podoby běžnější, s odkazem na tento paragraf.) Záleží často jen na píšícím, jak pojmenování chápe.

II. Pravidla o psaní velkých písmen u vlastních jmen

1. V jednoslovných vlastních jménech se píše počáteční písmeno velké: Jiří, Vltava, Plzeň, Polsko, Afrika (v cizích jménech, zejména osobních, se však zpravidla dodržují zvyklosti příslušného jazyka: d'Artagnan, McDonald).

2. V souslovných vlastních jménech se píše velké počáteční písmeno v zásadě v prvním slově: Tichý oceán, Organizace spojených národů, Pohár mistrů evropských zemí. Je-li součástí sousloví vlastní jméno, píše se rovněž s písmenem velkým: Malá Lhota, Benešov u Prahy, Roudnice nad Labem, Vysoké Tatry, Bílá Rus, Univerzita Karlova, Akademie věd České republiky, Moudrost starých Čechů (název knihy).

3. V souslovných vlastních jménech užívaných pro osídlená místa (v oficiálně užívaných označeních měst, jejich částí a čtvrtí, vsí, sídlišť aj.) se píše velké počáteční písmeno ve všech slovech kromě předložek: Nový Jičín, Lázně Bělohrad, Karlovy Vary, Frýdek-Místek, Hora Svatého Šebestiána, Nové Město na Moravě, Klenčí pod Čerchovem, Malá Strana, Slezské Předměstí, Zahradní Město, Sídliště Míru, Červený Vrch. Bližší určení po předložce se píše vždy s velkým písmenem v prvním slově a dále tak, jako když stojí mimo sousloví: Lhota pod Horami, Rokytnice v Orlických horách, Kostelec nad Černými lesy, Rychnov u Nových Hradů.

4. Stojí-li na začátku souslovného pojmenování obecné jméno druhové, které se v názvech podobných jevů často opakuje, píše se s písmenem malým, velké počáteční písmeno má až rozlišující bližší určení: poloostrov Kola, mys Dobré naděje, okres Příbram, ulice Elišky Krásnohorské, alej Svobody, třída Politických vězňů, most Legií, nábřeží Kapitána Jaroše, stanice Národní třída, zámek Hrubý Rohozec, kino Letka, hotel Slovan; totéž ovšem platí o jménech, v kterých je obvyklejší opačný pořádek slov, např. moře Středozemní (častěji: Středozemní moře), poloostrov Pyrenejský (Pyrenejský poloostrov), podobně: záliv Mexický, průplav Suezský, ulice Vodičkova, most Palackého. Začíná-li takové bližší určení předložkou, píše se s velkým písmenem též první slovo následující, ať je od původu jménem obecným, nebo vlastním, např. ulice Ke Karlovu, Na Můstku, náměstí Mezi Zahrádkami, dům U Goliáše, U Tří lilií, knihkupectví U Zlatého klasu, výstavní síň U Hybernů, restaurace U Medvídků, U Tří hvězd.
Pokud však předložky není v dané souvislosti užito jako součásti názvu, ale její užití vyplývá z větné stavby, začíná písmenem malým: sejdeme se na Můstku, seděli jsme u Medvídků, u Tří hvězd. Jde vlastně o užití názvu zkráceného bez předložky, jako např. ve spojení Můstek je pro vozidla uzavřen, nebo s předložkou jinou: šli jsme na oběd k Medvídkům. Je však možné chápat označení jako eliptické: bydlí (v ulici) Pod Zámkem, chodí do školy (v ulici) Na Planině.

Pozn. Protože ne každý píšící zná oficiální označení instituce, organizace, akce apod. a její povahu, druh její činnosti a další skutečnosti důležité pro to, aby se mohl rozhodnout, která pravidla o jeho napsání platí, musíme tu počítat s jistým kolísáním. Zejména nemusí být všem zřejmé, zda první slovo označení patří k vlastnímu jménu, nebo zda jde jen o jméno obecné, označující druh jevu. Jako součást vlastního jména se pak chápe - a proto i píše s velkým písmenem - takové podstatné jméno, jehož obecný význam plně neodpovídá jeho užití v souslovném jménu. Píše se např. Dům módy, protože jde nejen o stavbu, ale také o obchodní zařízení. V nejasných případech je vhodné dát přednost psaní s velkým písmenem v slově prvním.

III. Typy vlastních jmen podle pojmenované skutečnosti

Typy vlastních jmen jsou zastoupeny jen příklady.

1. Jména živých bytostí nebo bytostí tak pojatých (a přídavná jména přivlastňovací utvořená od nich příponami -ův, -ova, -ovo, -in, -ina, -ino); označují

a) osoby

aa)jako jednotlivce, tj. jména rodná (křestní), příjmení, přídomky a přezdívky: Jan (Janův), Libuše (Libušin), Mirek, Anička, Mácha (Máchův), Němcová; J. A. Komenský, Bohuslav Martinů, Otýlie Sklenářová-Malá; Havlíček Borovský; Celsiova stupnice (22 stupňů Celsia); Petr Veliký, Karel IV. (Čtvrtý), Ladislav Pohrobek, Jiří z Poděbrad; Sněhurka, Krakonoš, Hurvínek, Švejk; Učitel národů (J. A. Komenský), Panna orleánská, Svatý otec (papež), Červená karkulka (též jenom Karkulka); náčelník Orlí pero; ustálená označení neznámých autorů zejména středověkých literárních a výtvarných děl: Anonym perský, Mnich sázavský, Mistr vyšebrodský (i Vyšebrodský mistr);

ab)jako příslušníky rodů, rodin a skupin osob téhož jména: Přemyslovec, Přemyslovci, Habsburkové, Novákovi (členové rodiny Nováků), Horští; Novákové (nositelé jména Novák);

ac)jako příslušníky národů a kmenů: Čech, Bělorus, Lužický Srb; Chod, Moravský Slovák; Neslovan;

ad)jako obyvatele místa nazývaného vlastním jménem: Evropan, Seveřan (tj. Skandinávec), Pražan, Mnichovohradišťan, Podskalák; Kladenští (ale kladenští horníci), Staroměstští; Marťan (ale nebešťan, pozemšťan);

b) postavy náboženské, mytologické a alegorické, zosobnění přírodních jevů, lidských vlastností apod.: Bůh, Pán Bůh, Vykupitel, Syn boží (o Kristovi); příd. jméno Páně ve smyslu "boží"; Panna, Madona Ochranitelka (ale jen madona jako druh výtvarného díla), Duch svatý (svatý Duch), svatá Trojice, svatý (sv.) Josef, Otcové (církevní); Zeus, Perun, děd Vševěd; Svoboda (např. ve spojení socha Svobody), Rozum a Štěstí (postavy v pohádce);

Pozn. 1. V případech, kdy se vlastních jmen užívá ve smyslu obecném, píšou se s malým počátečním písmenem slova jako švejk (mazaný, vychytralý ulejvák), jidáš (zrádce), donchuán (svůdce), lazar (nemocný, ubohý člověk); malé písmeno se píše i v ustálených obratech (poradit se s vaňkem) a v slovních hříčkách (pamatovat na navrátila).

Pozn. 2. Jména příslušníků antropologických skupin se píšou s písmenem malým: černoch, rudoch, indián, mongol (ale Mongol - občan Mongolska); podobně cikán (ne však jako národnost).

Pozn. 3. Jména příslušníků jiných společenství (členů organizací, názorových skupin, zaměstnanců závodů, přívrženců sportovních klubů, účastníků akcí, příslušníků náboženských vyznání, mnišských řádů atd.) odvozená od jmen vlastních se chápou jako obecná, a píšou se tedy s malým počátečním písmenem: masarykovec, hegelián, marxista, mladočech, lumírovec; jižané (přívrženci Jihu ve válce proti Severu v USA); sokol, tatrovák, filharmonik (člen České filharmonie); smetanovci (Smetanovi zastánci; členové Smetanova kvarteta); slávista, sparťan, husita, táboři nebo táborité, pražané (příslušníci umírněného radikálního křídla v husitském hnutí); mohamedán, jezuita, luterán, alžbětinka, františkán, vestálka.

S velkým písmenem se píšou též jména obecná (druhová), pokud v dramatu, popř. v jiném uměleckém díle označují jedinečné bytosti: Rusalka, Velký mág, Druhý posel.

Jména náboženských postav se píšou s velkým písmenem zpravidla tehdy, jestliže mají vyjádřit určitost, jedinost, např. Prorok (označení Mohameda) na rozdíl od obecného podstatného jména prorok (věštec), Bůh (křesťanský, zároveň jako projev náboženské úcty). Jinak se užije písmeno malé: Lidé si prý vytvořili boha/bohy personifikací přírodních sil. - Ale pro pánaboha, co si s tím počneme?

c) zvířata:

Rek, Vořech (psi), Dukát (dostihový kůň), Zrzečka (veverka), pták Ohnivák, kačer Donald, racek Bílá peruť; Šemíkův skok, Bystrouščiny námluvy; Liška a Jeřáb, Žabákova dobrodružství (postavy v bajce, pohádce ap.).
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 karel gott karel gott | 3. října 2008 v 9:08 | Reagovat

velky pismena traparna nejvetsi

2 asi tak niajk asi tak niajk | 14. října 2008 v 15:54 | Reagovat

cesi prej chtej mit jen jedni i

3 hednxhxsl hednxhxsl | E-mail | Web | 21. dubna 2009 v 20:04 | Reagovat

ad3xzv  <a href="http://myitedweycdc.com/">myitedweycdc</a>, [url=http://sqswcccfaqca.com/]sqswcccfaqca[/url], [link=http://picqxalnoiyv.com/]picqxalnoiyv[/link], http://xdochetcjmtx.com/

4 kevdcpcaop kevdcpcaop | E-mail | Web | 26. května 2009 v 9:29 | Reagovat

7twYNs  <a href="http://xzwlwmvgvubz.com/">xzwlwmvgvubz</a>, [url=http://fgknpslnazgn.com/]fgknpslnazgn[/url], [link=http://xyisynrjalhb.com/]xyisynrjalhb[/link], http://lghqmktzbfvu.com/

5 zaekyul zaekyul | E-mail | Web | 5. června 2009 v 8:44 | Reagovat

gT6D71  <a href="http://dsnajclzpdyh.com/">dsnajclzpdyh</a>, [url=http://utxqkzyhwxit.com/]utxqkzyhwxit[/url], [link=http://ylfnsoydqlgy.com/]ylfnsoydqlgy[/link], http://veyzuqctcpyu.com/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.